Baňkování - tj. přikládání skleněných kulovitých nádobek s nahřátým vzduchem, ve kterých se při ochlazování vytváří podtlak, který způsobí přisátí na pokožku. Baňky se používají především při bolestech pohybového aparátu - při bolestech zad, kloubů.
Baňkování je metoda velice stará, používaná již ve starověku. O léčení baňkami píše již v roce 120 římský lékař Galenus Paracelsus. Baňky používali staří ruští lidoví léčitelé "znachraji", němečtí léčitelé používali baňky-"die Schröpfen",staročesky se jim říkalo "krevní skleničky". Baňky velice úspěšně využíval známý pražský bilinář Karel.Kliknutím na obrázek jej zvětšíte
Baňkovalo se různými předměty, kterými se docílil podtlak: bambusovými rourkami, kravskými rohy, ale nejčastěji se používaly a používají baňky skleněné, s tupým zakulaceným okrajem. Aplikují se především baňky "suché", které se sázejí na neporušenou pokožku, natřenou neutrálním, nejlépe parafínovým olejem/je možné použít směs léčivých olejů, kdy do parafínového oleje přidáváme např. rozmarýnovou silici nebo silici borovicovou. Parafínový olej je ovšem nejlepší, jelikož nemá žádné průvodní alergické reakce.
Jak se baňky přikládají? Na kousek drátu se namotá vatový tampónek, namočí se do ředěného lihu, aby nevznikly velké plameny. Hořící tampónek se vsune do připravené baňky, rychle se vysune a baňka se druhou rukou rychle přitlačí. Ovšem nikomu neradím uvádět tuto aplikaci sám doma, ale navštívit zkušeného maséra, či terapeuta, protože správná aplikace je otázkou zkušenosti a praxe.
Baňky se buď přikládají na bolavá místa, které nazýváme gelosy nebo jimi můžeme provádět tzv. baňkovou masáž, při které dosáhneme výrazného a především rychlého prokrvení.
Gelosa je většinou dobře hmatatelná, citlivá, někdy dokonce výrazně bolestivá zatvrdlina. Jde o nahromadění škodlivin/kyseliny mléčné, kyseliny močové, atd./ pod kůží, či hlouběji ve svalech. Typickým příkladem je gelosa v trapézovém svalu na ramenou, kam si instinktivně saháme. Gelosy jsou chorobně změněné okrsky tkáně, které vzniknou na základě poruchy funkce vnitřních orgánů a samy se stávají samostatným centrem potíží a léčí se jako bolesti zad. Na níže uvedeném obrázku uvádíme souvislost gelos a funkce vnitřních orgánů.
Přikládáním baněk vznikne podtlak a část kůže i podkoží se vtáhne do baňky, tím dojde k popraskání drobných cévek-vlásečnic a dojde k malému krevnímu výronu- vytvoří se okolí , zrychlí se prokrvení a dojde k odplavení nahromaděných škodlivin. Aplikaci je nutné několikrát opakovat než dojde k úlevě od bolesti v zádech a upraví se i funkce příslušného orgánu. Přikládáním baněk se provádí po dobu maximálně 20minut, není vhodné pro osoby se špatnou srážlivostí krve, s příliš vysokým krevním tlakem a pro osoby s poruchami cévního systému. Po aplikaci baněk není vhodná horká koupel.
V současné době se začínají baňky využívat při odstraňování celulitidy, ovšem v těchto případech jsou vhodnější baňky s gumovým balónkem, které jsou jemnější.
V naší praxi využíváme baňky především při bolestech v zádech, při artózách, artritidách ramenních, kolenních kloubů a velice mnoho pacientů pocítí po opakované aplikaci i zlepšení funkce vnitřních orgánů.

HOUBOVÁ KULTURA - VODNÍ KEFÍR

Kliknutím na obrázek jej zvětšíteVodní kefír je tekutina, která je produkována kefírovými houbičkami. Kefírové houbičky jsou podobné tibetským houbičkám, ale nakládají se do vody. Vodní kefír tedy tvoří kefírové houbičky, voda, cukr, rozinky nebo fíky.
Vodní kefír zamezuje hnití látek ve střevech, proto působí léčivě a prodlužuje život, pije se denně, neruší nijak proces trávení, protože přechází velmi rychle do krve. Při dlouhodobých chorobách se pije ve větším množství, a to ráno, v poledne a večer - vždy půl litru, pokud by chtěli pít tuto tekutinu i diabetici, měli by se poradit se svým lékařem-diabetologem.24hodinový kefír působí projímavě a měl by se při tvrdé stolici pít 2-4 týdny před spaním. Starší kefír trochu uspává,48hodinový kefír působí normalizovaně.
Původní obyvatelé Kavkazu znají účinky vodního kefíru. Již jako děti jej pijí jako vodu a dožívají se v průměru 110let. Podle profesora Newkina, který se výzkumu vod. kefíru věnoval celí život, jsou tam nemoci jako rakovina, tuberkulóza neznámé. V Německu tento účinek rozpoznal již Dr. Drasek před 2.světovou válkou. Pomocí kefíru léčil katary, dýchací cesty a orgány, žaludeční křeče, chronické záněty střev, záněty jater, žlučníkové potíže, nemoci močového měchýře, ekzémy, atd.
Možnosti použití vodního kefíru, podotýkám jako podpůrný přírodní prostředek, jsou: Bronchiální katary, veškeré sklerózy, infarkt myokardu, onemocnění žlučníku, jater, ledvin.
Žaludeční a střevní onemocnění, průjem, zácpa, ekzémy. Z vlastní praxe mohu napsat, že se vodní kefír osvědčil zvláště při zácpách, průjmech, žaludečních a střevních onemocnění a při ekzémech.
Kefírové houbičky se rychle rozmnožují a lze je velice těžko získat, pokud se vám to podaří, darujte je dál, někomu dalšímu.
Příprava vodního kefíru pro 2litry:použijte raději 3litrovousklenici, do ní vložte 6lžic kefírových houbiček, 10-15dkg cukru, 2sušené fíky nebo raději 2hrstičky rozinek a doplňte2litry studené vody a dobře promíchejte umělohmotnou lžící. Doba zrání je 2-3dny. Obsah kyseliny uhličité je den ode dne vyšší. Po dvou dnech scedíte a přidáte šťávu z 1/2citrónu a můžete naplnit do lahví.Pokud obdržíte měně těchto kefír. houbiček, vložte je do 1litrové sklenice, přidejte 3lžičky cukru,1hrstičku rozinek a dolejte vodou, po 2-3dnech sceďte a přidejte citrónovou šťávu, pijte pokud možno každý den, můžete ráno, v poledne i večer při výše uvedených obtížích můžete pít 1litr denně, v případě ekzémů 1/2litru denně zevně kefírem potírat a nechat uschnout, samozřejmě i pít 1litr denně, u dětí 1/2litru denně-raději po jídle.
Vodní kefír vás příjemně osvěží a nejlépe chutná v letních měsících vychlazený a já vám dobrou chuť a dobré léčebné výsledky.